Syndrom bílého nosu (White-nose syndrome, WNS), způsobený plísní Pseudogymnoascus destructans, patří mezi nejzávažnější infekční onemocnění netopýrů na světě. V Severní Americe již vedl k úhynu milionů jedinců a u některých druhů způsobil dramatický pokles populací. Evropské druhy však infekci většinou přežívají. Zůstává ale nezodpovězená otázka – nezanechává jim onemocnění skryté následky, které ovlivňují jejich zdraví i dlouho po skončení zimního spánku? Právě na tuto otázku hledá odpověď nový česko-polský bilaterální projekt, do kterého se zapojili vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, Veterinární univerzity Brno (VETUNI) a předních polských výzkumných institucí. Výzkum se zaměří na dlouhodobé dopady infekce během aktivní a rozmnožovací sezóny evropských netopýrů. Vědci budou zjišťovat, zda prodělaná infekce ovlivňuje stav létacích blan, zdravotní kondici, fungování imunitního systému nebo reprodukční úspěšnost. Výsledky projektu přinesou nové poznatky o dlouhodobém působení patogenů na volně žijící živočichy a pomohou lépe porozumět vztahům mezi hostitelem a patogenem. Získané informace mohou přispět nejen k účinnější ochraně evropských populací netopýrů, ale také k lepšímu pochopení vzniku a šíření infekčních onemocnění v přírodě. Hlavním řešitelem projektu v České republice je Veterinární univerzita Brno (VETUNI). Na řešení se podílejí také vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Polskou část projektu vede dr. Tomasz Kokurewicz z Wrocław University of Environmental and Life Sciences, spoluřešitelem je dr. Jan Boratyński z Mammal Research Institute of the Polish Academy of Sciences.  

Brno 5. srpna 2026

Mohou nenápadná políčka za domy rozhodovat o přežití ohrožených ptačích druhů? Nová studie Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR prokazuje, že tradiční záhumenky významně zvyšují početnost i druhovou rozmanitost ptáků v zemědělské krajině. Výzkum publikovaný v časopise Agriculture, Ecosystems and Environment potvrzuje, že tato maloplošná hospodářství vědci dosud opomíjeli jako útočiště nejenom pro druhy zemědělské krajiny, ale i pro ptáky okolní krajiny. Intenzifikace zemědělství po druhé světové válce zásadně proměnila evropskou krajinu. Scelování pozemků, odstraňování remízků, alejí a mokřadů vedly k rozsáhlé homogenizaci zemědělské krajiny a výraznému úbytku biodiverzity. V České republice tento proces ještě vystupňovala kolektivizace zemědělství, která vytvořila jedny z největších půdních bloků v Evropě. Důsledky jsou patrné i na populacích polních ptáků – jejich početnost se v Česku za posledních čtyřicet let snížila přibližně o 40 % a některé druhy dnes balancují na pokraji vyhynutí. Přesto se v některých regionech dochovaly pozůstatky tradičního drobného hospodaření. V okolí vesnic stále existují záhumenky – malé pozemky, obvykle do půl hektaru, které se nacházejí za domem nebo stodolou. Právě tato pestrá mozaika drobných polí, sadů, zahrad i přírodě blízkých prvků vytváří vhodné podmínky pro řadu rostlin a živočichů. Nová studie realizovaná v zemědělské krajině jižní Moravy uvádí, že právě tyto zbytky drobného hospodaření v podobě tradičních záhumenků mohou sloužit jako klíčová útočiště pro ptačí společenstva. Výzkum byl založen na datech z 97 monitorovacích tras, během nichž vědci zaznamenali více než 11 000 jedinců 78 druhů ptáků. „Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny. Pozitivní vliv maloplošného hospodaření se navíc neomezuje pouze na samotné záhumenky, ale kladně ovlivňuje početnost a druhovou diverzitu ptáků také v navazující velkoplošně obdělávané krajině a v samotných lidských sídlech,“ říká Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a hlavní autor studie. Vesnice a jejich záhumenky jako centra biodiverzity Nejvyšší početnosti i druhové bohatosti dosahovala ptačí společenstva ve vesnicích následovaná oblastmi s drobným hospodařením. Naopak intenzivně obhospodařovaná velkoplošná krajina vykazovala nejnižší hodnoty. Zatímco vesnice byly nejdůležitější pro druhy vázané na lidská sídla, maloplošné zemědělství hrálo zásadní roli pro druhy zemědělské krajiny. Oba typy prostředí zároveň podporovaly i druhy lesní. „Právě pestrost krajiny, tedy kombinace drobných polí, mezí, travnatých pásů, ovocných sadů, vinohradů a dalších struktur, vytváří vhodné podmínky pro široké spektrum druhů,“ doplňuje Martin Šálek. Důležitá jsou také tradiční lidská sídla, která se stávají významnými útočišti pro řadu ptačích druhů, pro něž je okolní intenzivně obhospodařovaná krajina nehostinným prostředím. „Pro některé druhy, jako je sýček obecný, sova pálená či chocholouš, jsou tradiční vesnická sídla a farmy přímo klíčovým biotopem pro přežití. Právě propojení maloplošného hospodaření a tradičních lidských sídel může vytvářet zásadní refugia pro řadu ohrožených druhů,“ doplňuje vědec. Moderní neznamená vždy dobrý Důležitým poznatkem z hlediska ochrany přírody je i vliv proměny vesnického prostředí. S rostoucím podílem nových a rekonstruovaných budov klesá početnost i druhová rozmanitost ptáků. Modernizace často znamená zánik starých stodol, otevřených půd, štěrbin ve zdech nebo pestrých zahrad a sadů, které ptákům poskytují úkryt i vhodná místa ke hnízdění. „Moderní budovy jsou sice technicky dokonalejší, často však postrádají drobné stavební prvky a mikrostanoviště, která ptáci využívají k hnízdění nebo lovu potravy. K tomu se přidává i homogenizace okolního prostředí, například nahrazování rozmanitých zahrad udržovanými trávníky nebo okrasnou výsadbou s nižší ekologickou hodnotou,“ vysvětluje Martin Šálek. Výsledky studie jasně ukazují, že ochrana biodiverzity v zemědělské krajině se neobejde bez systematické podpory tradičního maloplošného hospodaření. Nejde o návrat do minulosti, ale o strategickou investici do odolnější krajiny, potravinové bezpečnosti, adaptace na klimatickou změnu i zachování evropské biodiverzity. „Pokud chceme zastavit dramatický úbytek ptáků zemědělské krajiny a dalších druhů, je nutné podporovat nejen tradiční formy hospodaření, ale zároveň citlivě přistupovat i k proměnám venkovských sídel. Stejně důležité je přehodnotit systém zemědělských dotací tak, aby podporoval pestrou krajinu, šetrné hospodaření a zachování tradičních zemědělských postupů. Vedle produkce potravin musí zemědělská politika zohledňovat také význam krajiny pro zachování biodiverzity a poskytování ekosystémových služeb, které jsou nezbytné pro fungování společnosti i přírodních ekosystémů,“ uzavírá Martin Šálek. Odkaz na publikaci zde. 

Peer review is a cornerstone of modern science. Through independent evaluation by experts, new scientific findings undergo critical scrutiny before entering the scientific literature. Yet most researchers learn to review manuscripts through trial and error, and relatively few receive formal training in how to write a high-quality, objective and constructive review. To help bridge this gap, Carl Smith and Martin Reichard have published the article How to Review a Manuscript in the Journal of Vertebrate Biology. Both authors are internationally recognised experts in evolutionary ecology and zoology. Between them, they have published hundreds of scientific papers, accumulated thousands of citations, and gained extensive experience as authors, reviewers and editors of international scientific journals. In their new article, they summarise best practices that can help both early-career and experienced researchers produce higher-quality reviews and contribute to improving the overall standard of scientific publishing. The article guides readers through every stage of the peer-review process, from deciding whether to accept a review invitation, through the systematic evaluation of each section of a manuscript, to writing clear, professional, and constructive feedback. It also discusses the ethical aspects of peer review, the principles of open science, and the most common mistakes reviewers make. A practical reviewer checklist is included as a useful reference when assessing any scientific manuscript. “Most researchers learn how to review manuscripts by trial and error. Yet writing a good review is a skill that can be developed, just like scientific writing itself. We wanted to provide practical guidance that will help, especially early-career researchers, feel more confident when reviewing manuscripts for the first time,” says Martin Reichard, co-author of the article and a researcher at the Institute of Vertebrate Biology of the Czech Academy of Sciences. According to Reichard, the role of a reviewer is not to find faults at all costs, but to help authors produce the best possible scientific work. “A good review is not simply a list of criticisms. It is expert feedback that helps authors improve their manuscript while simultaneously strengthening the quality of the scientific literature as a whole,” he adds. The importance of high-quality peer review has long been a priority of the Journal of Vertebrate Biology, the international scientific journal published by the Institute of Vertebrate Biology of the Czech Academy of Sciences. The journal continues the tradition of Folia Zoologica, first established in 1938, and today publishes research in zoology, ecology, evolutionary biology and vertebrate conservation. Under the leadership of Editor-in-Chief Carl Smith, the journal has undergone extensive modernisation and now adheres to the principles of Diamond Open Access. This means that all articles are freely available to readers, while authors pay no publication charges. The model is made possible by the long-term support of the Institute of Vertebrate Biology, which considers high-quality scientific publishing an important public service. “Our goal has been to create a journal where publishing is as fast and author-friendly as possible while maintaining rigorous peer review. Thanks to support from the Institute of Vertebrate Biology, we can now offer something almost unique: complete open access to all articles and publication free of charge for authors,” says Carl Smith, Editor-in-Chief of the Journal of Vertebrate Biology. For Smith, the quality of the peer-review process is as important as open access itself. “A good journal depends not only on excellent papers but also on excellent reviewers. Fast, expert, and constructive reviews benefit authors, editors, and the scientific community alike. That is why we decided to share our experience in the form of a practical guide,” he concludes. The new article is therefore more than a guide for reviewers. It is also a reminder that high-quality peer review remains one of the most important components of the scientific process. Fair, rigorous and constructive evaluation improves the quality of published research, strengthens confidence in science, and supports the development of the scientific community as a whole. Publication Smith, C. & Reichard, M. (2026). How to Review a Manuscript. Journal of Vertebrate Biology. DOI: 10.25225/jvb.26064

Peer review je jedním ze základních pilířů moderní vědy. Právě díky nezávislému hodnocení odborníků procházejí nové vědecké poznatky kritickou kontrolou dříve, než se stanou součástí odborné literatury. Přesto se většina vědců recenzovat učí metodou pokus–omyl a jen málokdo projde systematickým školením, jak připravit kvalitní, věcnou a konstruktivní recenzi. Právě tuto mezeru se rozhodli zaplnit Martin Reichard a Carl Smith, kteří publikovali článek How to review a manuscript v časopise Journal of Vertebrate Biology. Oba autoři patří mezi uznávané evropské odborníky v oblasti evoluční ekologie a zoologie a mají za sebou stovky vědeckých publikací, tisíce citací i dlouholeté zkušenosti jako autoři, recenzenti a editoři mezinárodních vědeckých časopisů. V novém článku shrnují osvědčené postupy, které mohou pomoci jak začínajícím, tak zkušeným vědcům připravovat kvalitnější recenze a přispívat tak ke zvyšování úrovně vědeckého publikování. Článek čtenáře provází celým procesem recenzního řízení, od rozhodnutí, zda pozvání k recenzi přijmout, přes systematické hodnocení jednotlivých částí rukopisu až po formulaci jasné, profesionální a konstruktivní zpětné vazby. Autoři se věnují také etickým otázkám recenzování, problematice otevřené vědy i nejčastějším chybám, kterých se recenzenti dopouštějí. Součástí článku je praktický checklist, který může sloužit jako opora při hodnocení každého vědeckého rukopisu. „Většina vědců se recenzovat učí metodou pokus–omyl. Přitom kvalitní review je dovednost, kterou lze rozvíjet stejně jako psaní vědeckých článků. Chtěli jsme nabídnout praktický návod, který pomůže zejména mladým vědcům získat větší jistotu při první recenzi,“ říká spoluautor článku Martin Reichard, vědec z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Podle něj není úkolem recenzenta hledat za každou cenu chyby, ale pomoci autorům publikovat co nejlepší práci. „Dobré review není seznam kritických připomínek. Je to odborná zpětná vazba, která pomáhá autorům zlepšit jejich rukopis a současně zvyšuje kvalitu celé vědecké literatury,“ doplňuje Martin Reichard. Význam kvalitního recenzního řízení dlouhodobě podporuje také Journal of Vertebrate Biology, mezinárodní vědecký časopis vydávaný Ústavem biologie obratlovců AV ČR. Časopis navazuje na tradici periodika Folia Zoologica, které vychází již od roku 1938, a dnes publikuje práce z oblasti zoologie, ekologie, evoluční biologie, ochrany přírody a příbuzných oborů. Pod vedením šéfredaktora Carla Smithe prošel časopis rozsáhlou modernizací a hlásí se k principům Diamond Open Access, což znamená, že všechny články jsou volně dostupné čtenářům a autoři zároveň neplatí žádné publikační poplatky. Tento model je možný díky dlouhodobé podpoře Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který považuje kvalitní vědecké publikování za veřejnou službu. „Naším cílem bylo vytvořit časopis, kde bude publikování pro autory co nejrychlejší a nejkomfortnější. Díky podpoře Ústavu biologie obratlovců můžeme nabídnout něco, co je dnes téměř unikátní, otevřený přístup ke všem článkům a publikování bez jakýchkoliv poplatků pro autory,“ říká šéfredaktor Carl Smith. Stejně důležitá jako otevřený přístup je podle něj i kvalita samotného recenzního řízení. „Dobrý časopis nestojí jen na kvalitních článcích, ale také na kvalitních recenzentech. Rychlé, odborné a konstruktivní review prospívá autorům, editorům i celé vědecké komunitě. Právě proto jsme se rozhodli naše zkušenosti sepsat do podoby praktického průvodce,“ uzavírá Carl Smith. Nový článek tak není pouze návodem pro recenzenty. Je také připomínkou, že kvalitní peer review představuje jednu z nejdůležitějších součástí vědeckého procesu. Odborné, férové a konstruktivní hodnocení pomáhá zvyšovat kvalitu publikovaných výsledků, posiluje důvěryhodnost vědy a podporuje rozvoj celé vědecké komunity. Článek je ke stažení zde.