Invazní druhy se mohou vzájemně pozitivně ovlivňovat – úspěšná invaze jednoho usnadní cestu do nového společenstva druhu jinému. Na druhou stranu se mohou i invazní druhy vzájemně ovlivňovat negativně.
V naší studii jsme za pomocí vzájemně reciprokého hostitelsko-parazitického vztahu mezi evropskou hořavkou duhovou (Rhodeus amarus) a sladkovodními mlži (čeleď Unionidae) ukázali, že invazní druh škeble může ekologické role mezi parazitem a hostitelem úplně převrátit. Hořavky kladou jikry do žaberního aparátu mlžů, a larvy mlžů naopak parazitují ryby. Oba partneři se však mohou vzájemné parazitaci bránit a probíhají mezi nimi koevoluční závody ve zbrojení. Hořavky duhové kolonizovali Evropu relativně nedávno a využívají evoluční naivity svých hostitelů – evropských škeblí a velevrubů – které parazitují. Naopak škebli Anodonta woodiana, invazní druh původem z východní Asie, nejsou schopni jako hostitele pro své potomstvo využívat.
Výzkum opačné strany vztahu ukázal, že parazitické larvy (glochidia) invazní asijské škeble se úspěšně vyvíjí na evropských hořavkách; v kontrastu s neschopností glochidií evropských mlžů vyvinout se na domácí hořavce duhové. V širším kontextu naše studie odhaluje, že invazní druhy mohou dočasně využívat výhodu koevolučního zpoždění a využívat evoluční naivitu hostitele k novým parazitům. V našem případě se jedná o evolučně naivní evropské mlže. Skrytým problémem se však může stát snížený selekční tlak ze strany hostitelských mlžů, který nakonec může usnadnit využití takových hostitelů nepůvodními druhy. Ty mohou pocházet z oblastí, kde stále čelí silnému koevolučnímu závodu ve zbrojení s místními hořavkami. Ve finále to vede k neočekávaným dopadům pro již zavedené mezidruhové vztahy.
