Stárnutí v přirozených populacích: od demografie po genovou expresi (2016-2018)

Výzkum stárnutí prochází převratným obdobím – ukazuje se, že současné teoretické základy našeho chápání evoluce a mechanismů stárnutí nemohou vysvětlit pozorované aspekty stárnutí v přirozených podmínkách. Jedním z významných omezení je nedostatek informací o vztazích mezi demografickými, evolučními a funkčními aspekty stárnutí, především u divoce žijících populací. Tento návrh se pokusí pomocí integrativního multidisciplinárního přístupu studovat stárnutí v replikátech přirozených populací halančíka Nothobranchius furzeri, extrémně krátkověké ryby z dočasných tůní afrických savan. Tento druh se stal modelovým taxonem pro výzkum stárnutí, což umožňuje studium několika funkčních aspektů stárnutí, od histopatologie, přes markery oxidačního stresu tkání, až po regulaci genové exprese. Plán projektu je založen na dlouhodobé předchozí práci řešitele v daném regionu, jeho detailních informacích o ekologii studovaného druhu a obsahuje přímé srovnání parametrů stárnutí konkrétních populací v přirozeném prostředí a laboratorních chovech.