Hadi dokážou hladovět celé týdny, velké druhy dokonce měsíce. Proč je pro ně dlouhé pauzy mezi krmením tak snadné zvládnout? Odpověď přináší nový genomický výzkum, o kterém mluvil herpetolog Václav Gvoždík v pořadu Laboratoř.
Klíčový objev: chybějící ghrelin
Mezinárodní tým vědců porovnal genomy 112 druhů plazů. U 32 druhů hadů zjistil absenci genů pro ghrelin, hormon, který se u lidí uvolňuje z prázdného žaludku a v mozku spouští pocit hladu. U hadů tedy „hladová signalizace“ funguje jinak. „Hadi na rozdíl od nás vydrží nejíst několik týdnů, větší druhy i několik měsíců,“ vysvětluje Václav Gvoždík.
Zajímavé je, že krokodýli, kteří také zvládají dlouhé hladovění, gen pro ghrelin mají. To naznačuje, že cest k regulaci hladu je více a ghrelinová dráha není jediná.
Přesah do medicíny
Ghrelin u lidí neovlivňuje jen chuť k jídlu. Podle molekulárního biologa Václav Veverka se podílí na hospodaření s tuky a regulaci inzulinu. Právě proto je v hledáčku medicíny – výzkum by mohl v budoucnu přispět k léčbě obezity, poruch příjmu potravy nebo ke studiu stárnutí.
Nejen hadi
Gen pro ghrelin chyběl také u některých chameleonů a agam. To znovu potvrzuje, že evoluce nabízí různé strategie, jak se vyrovnat s nepravidelným příjmem potravy – a že „pocit hladu“ nemusí mít napříč živočichy stejnou biologickou podstatu.
Poslechněte si celý rozhovor: V pořadu Laboratoř debatují Václav Gvoždík, Václav Veverka a studentka Doubravka Velenská nejen o hadech bez hormonu hladu, ale také o tom, co slyší nejmenší mořské želvy a jak umělá inteligence pomáhá určovat dinosauří stopy.
Zdroj: Český rozhlas Plus
