Mezinárodní tým vědců vedený výzkumníky z Ústavu biologie obratlovců AV ČR zkoumal souvislost mezi střevními parazity a chronickým chřadnutím horských goril v ugandském národním parku Bwindi Impenetrable National Park. Studie publikovaná v časopise International Journal for Parasitology ukazuje, že výrazné změny ve společenstvech strongylidních hlístic souvisejí s výskytem tohoto závažného zdravotního problému.
Chronické chřadnutí se u goril projevuje dlouhodobým úbytkem hmotnosti, apatií, zhoršenou kvalitou srsti, její ztrátou nebo hnědnutím. Veterináři již dříve pozorovali, že po odčervení dochází u některých jedinců ke krátkodobému zlepšení zdravotního stavu, což naznačovalo možnou roli střevních parazitů.
Vědci analyzovali téměř 400 neinvazivně odebraných vzorků trusu habituovaných i nehabituovaných horských goril z let 2018 a 2021. Pomocí vysokokapacitního sekvenování sledovali složení společenstev hlístic i střevních bakterií.
Výsledky ukázaly, že skupiny goril s vyšším výskytem chronického chřadnutí měly výrazně odlišné složení komunit strongylidních hlístic. Klíčovou roli přitom sehrával rod Oesophagostomum, známý také jako zubovka nebo v angličtině nodulární červi (nodular worms). Larvy totiž tvoří ve sliznici střeva zánětlivé noduly (uzlíky), ve kterých se vyvíjí a dospělci se pak přichytí na sliznici střeva a živí se krví.
„Zjistili jsme výraznou souvislost mezi vyšším zastoupením hlístic rodu Oesophagostomum a výskytem chronického chřadnutí u horských goril. Zatím ale nedokážeme jednoznačně určit, zda jsou tito paraziti přímou příčinou onemocnění, nebo zda využívají již oslabeného zdravotního stavu hostitele,“ vysvětluje Barbora Červená z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Veterinární univerzity Brno.
Studie zároveň ukázala, že bakteriální společenstva střev zůstávala ve srovnání s parazity relativně stabilní. Změny spojené s chronickým chřadnutím se tak týkaly především parazitických hlístic.
„Naše výsledky naznačují, že chronické chřadnutí souvisí spíše se změnami v parazitárních společenstvech než s rozsáhlým narušením střevního mikrobiomu. Identifikovali jsme konkrétní skupiny hlístic, které by měly být prioritou dalšího výzkumu i veterinárního monitoringu,“ říká první autorka studie Kelly Sambucci z Masarykovy univerzity a Ústavu biologie obratlovců AV ČR.
Výzkum také odhalil rozdíly mezi habituovanými gorilami, které jsou zvyklé na přítomnost lidí, a gorilami nehabituovanými. Habituované skupiny vykazovaly nižší genetickou diverzitu strongylidních hlístic, vyšší zastoupení rodu Oesophagostomum a nižší zastoupení rodu Murshidia. „Habituované gorily se častěji pohybují v blízkosti okrajů lesa, lidských sídel a zemědělské krajiny. To může měnit podmínky pro přenos parazitů a podporovat některé druhy hlístic,“ vysvětluje Barbora Červená.
Autoři upozorňují, že horské gorily představují jediný druh velkých lidoopů, jehož populace v současnosti roste. Přesto zůstávají velmi zranitelné kvůli malé početnosti, nízké genetické diverzitě a riziku nově se objevujících infekčních onemocnění.
Studie vznikla ve spolupráci výzkumníků z České republiky, Ugandy a USA a navazuje na dlouhodobý monitoring zdravotního stavu horských goril v Bwindi.
Studie: Shifts in strongylid communities associated with chronic wasting in mountain gorillas.
File for download
Gallery
