V projektu jsem testoval hypotézu existence alternativních životních strategií u anuálního afrického halančíka Nothobranchius furzeri. Anuální halančíci žijí ve vysychajících tůních a období sucha přežívají ve stadiu jikry, uložené ve vyschlém substrátu dna tůně. Délka embryonálního vývinu je velice variabilní a asynchronní, a to i za konstantních podmínek. Embryo se může plně vyvinout za přibližně tři týdny, ale vývin může trvat i několik let. Předpokládal jsem, že jedinci s krátkým embryonálním vývinem jsou adaptováni na využití alternativní niky – tůně, která vyschne i během období dešťů, ale pak se zakrátko znovu naplní ještě v tom samém období dešťů (sekundární tůně). Znovunaplněná tůň bude mít kratší trvání, a tím i bude působit na ryby jiným selekčním tlakem. To se odrazí i na celkové životní strategii rychle se vyvíjejících ryb, která se bude lišit od pomalu se vyvíjejících jedinců. Naproti tomu, embrya s pomalým vývinem přežívaji v jikerném obalu celé období sucha a líhnou se na začátku období dešťů do tůně s delším očekávaným trváním. Laboratorní experimenty existenci alternativních životních strategií potvrdily. Dále jsem testoval mechanismus dědičnosti (genetická nebo epigenetická) a závislosti adaptivnosti vývinové heterochronie na podmínkách prostředí.
