Brno 12. ledna 2026
Vědci se zaměřili na virus lymfocytární choriomeningitidy (LCMV), který se přirozeně vyskytuje u hlodavců, především u myši domácí, jež je jeho hlavním hostitelem. U lidí většinou způsobuje mírné nebo bezpříznakové onemocnění, a proto bývá v klinické diagnostice často přehlížen. U některých skupin však může vést k vážným zdravotním komplikacím, včetně fatálních zánětů mozku nebo poškození plodu při infekci v těhotenství. Dlouhodobé chování tohoto viru v přírodních populacích přitom dosud nebylo dostatečně prozkoumáno.
Vědecký tým analyzoval vzorky myší domácích sbírané v jedné oblasti západních Čech v průběhu 24 let, od roku 2000 do roku 2023. Pomocí molekulárních metod a celogenomového sekvenování autoři sledovali nejen samotnou přítomnost viru, ale také změny jeho genetické struktury v čase a prostoru.
Jak se virus udržuje v přírodě
Výsledky ukazují, že virus se v jedné lokalitě vyskytoval opakovaně po celé sledované období. Genetická analýza nicméně naznačila, že jeho přetrvávání není statické – virus se může vyměňovat mezi sousedními populacemi myší, a to i přes jejich relativně omezený pohyb v krajině.
„Prokázali jsme, že i velmi lokálně rozšířený virus může v přírodních podmínkách přetrvávat desítky let. To je důležité nejen z hlediska virologie, ale i pro pochopení dlouhodobých rizik pro lidské zdraví,“ říká Joëlle Goüy de Bellocq, vedoucí týmu z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AV ČR).
Zásadní roli v tomto procesu hraje pravděpodobně samotná biologie hostitele. Myši domácí žijí v malých, relativně uzavřených skupinách a virus se u nich může přenášet také z matky na potomstvo. Tento tzv. vertikální přenos umožňuje viru dlouhodobě přežívat v konkrétním místě i bez nutnosti častého přenosu mezi dalšími oblastmi.
„Vertikální přenos v kombinaci s prostorovou strukturou populací myší vytváří podmínky, které umožňují viru dlouhodobě existovat v krajině, aniž by jej šlo snadno zachytit,“ doplňuje Joëlle Goüy de Bellocq.
Dopady na veřejné zdraví
Z hlediska veřejného zdraví je klíčové, že riziko nákazy člověka je sice geograficky omezené, ale časově stabilní. To znamená, že i po mnoha letech může virus v dané oblasti znovu představovat potenciální hrozbu.
„Naše výsledky ukazují, že cílený monitoring a lokální opatření zaměřená na kontrolu myších populací mohou být velmi účinným nástrojem ke snížení rizika přenosu tohoto viru na člověka,“ uzavírá Alena Fornůsková, spoluautorka studie z ÚBO AV ČR.
Studie zároveň zdůrazňuje význam dlouhodobého sběru vzorků a archivace biologického materiálu, bez nichž by podobné analýzy nebyly možné. Výzkum tak přispívá nejen
k poznání ekologie virů přenosných ze zvířete na člověka, ale i k efektivnějším strategiím ochrany veřejného zdraví.
Odkaz na publikaci: https://doi.org/10.1111/zph.70028
