I po 250 letech od svého vědeckého popisu dokázali čolci překvapit!
Zatímco skřehotání či kvákání žab je všeobecně známým hlasovým projevem, nelze totéž říci o zvucích vydávaných ocasatými obojživelníky, kam patří čolci a mloci. Doposud byly u těchto obojživelníků zaznamenány jen zvuky jako občasné zasyčení, zamlaskání nebo zapištění vydávané zvířaty na souši při ohrožení, během přijímání potravy, páření či potyčkách s ostatními jedinci. Zvuková produkce mloků a čolků byla zjištěna i pod vodou, ale dosud pouze u čtyř amerických druhů.
Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR jako první zaznamenali a popsali zvukové projevy pod vodou u dvou evropských druhů čolků – čolka horského (Ichthyosaura alpestris) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris).
Podvodní zvuky zaznamenané českými vědci u čolka horského a čolka obecného lze nejlépe popsat jako klikání s nejčastějšími frekvencemi v rozsahu 7 – 8 kHz a 14 – 17 kHz (lidské ucho je schopno zaznamenávat zvuky v rozsahu 16 Hz – 20 kHz). Práce se však netýká pouze popisu vlastního hlasového projevu. Zabývá se doposud neprozkoumanou vnitro- a mezidruhovou proměnlivostí, což je nezbytná informace k zjištění, zda by se toto klikání mohlo uplatnit při rozmnožování či rozlišení jednoho druhu od druhého.
Výsledky studie ukázaly překvapivou podobnost čolčího klikání jak mezi druhy, tak mezi samci a samicemi. Naopak individuální rozdíly ve vyluzovaných zvucích vysvětlily u studovaných zvukových parametrů 40 až 50% jejich celkové proměnlivosti. Pokud jsou čolci schopni tyto individuální zvukové rozdíly zaznamenat, mohou být schopni rozlišit ve tmě jiné jedince a to bez ohledu na pohlaví a druhovou příslušnost. To jim může poskytnout informace o počtu jiných čolků v daném okolí, čímž mohou snížit vzájemnou konkurenci např. o potravu či prostor. Další velmi zajímavou možností je, že zvuky vydávané při vysokých frekvencích by mohli čolkům sloužit k echolokaci, tj. umožnit jim orientaci v prostoru, podobně jako u některých ptáků a savců.
Studie českých vědců významně přispěla k dosud málo prozkoumanému fenoménu, jakým hlasové projevy ocasatých obojživelníků bezesporu jsou. Nicméně, bude zapotřebí provést ještě mnoho experimentálních a srovnávacích studií, aby se zjistilo např. to, jak čolci zvuk vlastně vytvářejí, jaké jsou jejich sluchové schopnosti a také to, jaké jsou ekologické a evolučních důsledky jejich podvodních zvukových projevů. Jak ukázala studie, i po mnoholetém výzkumu čolků stále ještě neznáme ani základní informace z jejich biologie. Doufejme však, že ve smutné éře celosvětového úbytku obojživelníků, budou mít vědci dostatek času odhalit tajemství „čolčího klikání“.
