Anuální halančíci jsou drobné ryby přizpůsobené k životu v každoročně vysychajících tůních. Jejich populace v tomto pro ryby nebezpečném prostředí přežívají hlavně díky speciálním jikerným obalům chránícím vlastní embryo před vyschnutím v období sucha.
V oblastech s omezenými sezonními srážkami jsou pro halančíky tůně naplněné vodou k dispozici jen po extrémně krátkou dobu – v řádech týdnů. Tyto ryby se tak líhnou během několika hodin po naplnění tůně (odtud označení „instantní ryby“), a ihned začínají nemilosrdný souboj s časem s jediným cílem, co nejdříve dospět a rozmnožit se.
V rámci probíhajícího projektu Grantové agentury ČR se výzkumníci z týmu Martina Reicharda z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v.v.i., vydali zkoumat životní cyklus anuálních halančíků přímo do jejich přirozeného prostředí východoafrické savany. Projekt zaměřený na studium procesu stárnutí těchto ryb v přírodních podmínkách přinesl zajímavé poznatky ještě předtím, než ryby stihly zestárnout.
Vědci zjistili, že v přírodních populacích dosáhnou tyto ryby dospělosti často v neuvěřitelném čase 14 dní.
Schopnost rozmnožovat se za tak krátkou dobu může často hrát zásadní roli pro přežití dané populace. Vždyť některé tůně vyschnou i za méně než tři týdny od naplnění! Navíc je takto extrémní věk dospělosti rekordem mezi obratlovci a ukazuje, čeho může evoluce v těchto unikátních životních podmínkách dosáhnout.
Předchozí studie stejného týmu naznačila, že v zajetí jsou tito halančíci schopni za vhodných podmínek extrémně rychlého růstu a dospívání za méně než tři týdny. Toto rychlé dospívání však bylo připisováno nadstandardním podmínkách chovu v zajetí. Tito halančíci však ve volné přírodě rostou a dospívají ještě mnohem rychleji.
Článek vyšel 6. 8. 2018 v Current Biology.